TGIF – DLC
Tento pátek se nebudeme honit za dalšími padesáti hodinami open worldu. Místo toho se podíváme na něco menšího, komornějšího – na DLC a datadisky, kvůli kterým má smysl znovu nainstalovat starou lásku a na pár večerů se do ní vrátit. Důvod je jednoduchý: s posledním rozšířením Mysteria Ecclesiae pro Kingdom Come: Deliverance II se uzavírá jeden velký příběh, a to je ideální chvíle podívat se na to, jak dobře vlastně umí hry pracovat s kratšími „přílepkovými“ zážitky. V dnešním TGIF tak kromě klasického review roundupu – od hypnotického Lumines Arise přes komorní Goodnight Universe až po budovatelské Anno 117: Pax Romana – najdete i specifický výběr DLC, kvůli nimž se vyplatí vyhrabat staré savy a uvolnit pár gigabajtů na disku.
Věděli jste, že první pokusy se stahovatelným obsahem se objevily už v osmdesátých a devadesátých letech, ale opravdový mainstream z nich udělala až éra dostupného internetu, Dreamcastu a hlavně Xbox Live na začátku nulek. A kdo si pamatuje nechvalně známé koňské brnění pro Oblivion z roku 2006, ten ví, že se kolem placených drobností vedou vášnivé debaty už skoro dvacet let. A zároveň že právě tahle éra otevřela dveře k ambicióznějším, příběhovým a systémovým rozšířením, jaká dnes bereme jako samozřejmost.
Z pohledu byznysu už dnes DLC nejsou kosmetický doplněk, ale jeden z klíčových pilířů. Jen v USA se v roce 2024 utratilo za hry přes 59 miliard dolarů, přičemž drtivá většina jde na samotný obsah – a růst táhnou právě digitální downloady a in-game monetizace. Analýzy trhu navíc ukazují, že tzv. in-game revenues (tedy DLC, mikrotransakce a různé formy předplatného) dohromady tvoří největší část příjmů z herního obsahu a patří mezi nejrychleji rostoucí segmenty.
Pro vývojáře je to logické: rozšíření jsou výrazně levnější a rychlejší než vývoj úplně nové hry od nuly a zároveň prodlužují život značky, udržují komunitu v chodu a vyplňují mezery mezi velkými vydáními. Pro hráče je to šance vrátit se do světa, který už znají, ale v jiném tempu, s jiným zaměřením a často i s novými mechanikami.
Zajímavé je, že se čím dál víc stírá hranice mezi „klasickým“ DLC, datadiskem a menší samostatnou hrou. Některé dodatky (a v dnešním výběru jich pár najdete) se dají hrát úplně odděleně od základu a působí spíš jako krátký spin-off než jako přídavná kapitola. Formát bite-sized zážitků – několik hodin soustředěného nápadu, ať už jde o čistě příběhový Left Behind, strukturální experiment typu Mooncrash nebo totální žánrový úlet ve stylu Blood Dragon – tak dává čím dál větší smysl jak kreativně, tak ekonomicky.
S rostoucími náklady na vývoj velkých AAA projektů se dá čekat, že podobných návratů do známých světů v menším balení bude přibývat. A právě o takových rozšířeních je dnešní TGIF: o DLC, která nejsou jen „něco navíc“, ale důvod vrátit se ke staré hře ještě jednou.
