TGIF - Vietnam podruhé, Oblivion konečně slušně a scenáristka, kterou prý nahradil ChatGPT

Je pátek, takže je čas na TGIF. A tenhle týden mi při procházení poznámek došlo něco, čeho jsem si v úterý ještě nevšiml. Všechno, co za něco stojí, se dívá dozadu.

Posuďte sami. Hlavní novinka týdne je střílečka z vietnamské války, čili z konfliktu, který skončil o dost dřív, než se většina z vás narodila. Vedle ní stojí pocta GoldenEye 007 od jednoho jediného Francouze. Dál remaster hry z roku 2006, po kterém teď majitelé podstatně silnějších konzolí závistivě pokukují. A nakonec pokračování bezplatného modu z roku 2011, které se po dvou letech v Early Accessu konečně prohlásilo za hotové. Ani jedna z těch her nechce vypadat jako rok 2026. Všechny se odvolávají na něco, co si pamatujete.

Nostalgie je v herním průmyslu poslední roky spíš obchodní model než pocit, takže nad takovým seznamem normálně kroutím hlavou. Jenže tenhle konkrétní týden mě spíš potěšil, protože se pár těch pohledů dozadu opravdu povedlo. A u té vietnamské střílečky se stala věc, kterou u českých her nezažívám často: zahraniční recenzenti sáhli po Vietcongu jako po měřítku. Po dvaceti třech letech. Tomu jsem se musel usmát a rovnou z toho udělal retro koutek, ve kterém jsem cestou narazil na číslo, které mě dostalo.

Zbytek týdne byl ale pořádně nepříjemný, a to kvůli jedné scenáristce, jednomu traileru a jednomu řediteli, který se neudržel. V eseji jsem to rozebral podrobně, protože se tam potkalo skoro všechno, co mě na debatě o AI ve vývoji her štve. Nejdřív ale hry.

Co vyšlo a co za to stojí

Hell Let Loose: Vietnam: Džungle si vás najde

🖥️ PC (Steam a Epic), PS5, Xbox Series X|S | 🗓️ 13. srpna | 🏭 Expression Games, vydává Team17 | 💰 39,99 dolaru | 📊 Metacritic 78 z osmi recenzí, zatím jen za PC verzi, konzole bez hodnocení (stav ke 13. 8. večer)

Padesát hráčů proti padesáti, necelé dvě desítky rolí, šest map, tunely, helikoptéry, hlídkové čluny a naprostá závislost na tom, jestli má váš tým zapnuté mikrofony. Tohle není hra, do které skočíte na dvacet minut mezi vařením a spaním. Recenzenti se shodují, že Hell Let Loose: Vietnam odměňuje jenom lidi ochotné se učit, a ty ostatní pošle domů s pocitem, že je zabilo něco, co ani neviděli.

Nejlíp to vystihlo CGMagazine: jako Hell Let Loose je to průměr, jako vietnamská střílečka je to špička. Krok stranou, ne krok vpřed. Původní hra měla jasnou linii fronty a přehledné bojiště, tady vás džungle rozpustí a nechá bloudit. GamesRadar píše, že každá smrt má větší váhu a každý zásah větší cenu, a zároveň varuje, že s tichou squadou zábava spadne pod hranici snesitelnosti. PCGamesN dodává totéž jinými slovy. Vývojáři tak postavili hru na jediné mechanice, kterou nemůžou naprogramovat, a to na ochotě cizích lidí spolu mluvit. Holt vám žádný patch nezařídí, aby si osm cizinců v lobby zapnulo mikrofon.

Rozptyl hodnocení je přitom nezvykle úzký. Od pětaosmdesáti u IGN Benelux po sedmdesát u Gfinity a Gamereactoru, tedy patnáct bodů na osm recenzí. U série, která hráče rozděluje na dva nesmiřitelné tábory, jsem čekal větší mlácení.

Výtky jsou konkrétní a férové. Mapy vypadají moc čistě na zemi, kde se rok bojovalo, průběh kola s prostředím skoro nehne a destrukce zaostává za tím, co uměl datadisk Bad Company 2 z roku 2010. Zároveň se Expression Games evidentně vyplatilo hru odložit a vzít si čas na technické přepracování po dost rozpačitých betách. Detail, který mě pobavil nejvíc: popisky zbraní namluvil Jonathan Ferguson z Royal Armouries, tedy ten pán z YouTube, kterého půlka z vás zná z rozborů zbraní ve hrách. Dualshockers si toho všiml a má pravdu, že je to nejlepší menu pro výběr role za dlouhou dobu.

A pak je tu ta věta, kvůli které tuhle hru rozebírám takhle podrobně. Jeden z citovaných recenzentů napsal, že nic lepšího z Vietnamu nevyšlo od zlaté éry Vietcongu z roku 2003. Nechám to chvíli viset ve vzduchu a vrátím se k tomu na konci.